Ekonomický výhled na druhé pololetí roku

Výkyvy zásob byly dříve hnací silou hospodářského cyklu. Přechod na metodu „just in time“ tuto volatilitu značně eliminovalo. Nyní však zásoby zažívají svůj comeback.  Globálně nízké úrovně zásob a podhodnocení poptávky způsobila zásadní omezení v dodavatelských řetězcích, kvůli čemuž dodací lhůty i poměr objednávek k zásobám dosáhly rekordních výšin. V průběhu času budou výpadky v dodávkách vyřešeny kombinací dalších investic do kapacit a obnovení zásob. Více firem bude navíc chtít držet strukturálně vyšší poměr zásob k prodanému zboží.

 

Situace na trhu práce

Trh práce, především v USA, se potýká s nedostatkem pracovníků. Americká reakce na koronakrizi se totiž soustředila spíše na ochranu příjmů než pracovních míst. Výsledkem je podstatný růst míry nezaměstnanosti při současném růstu příjmů domácností. Mnoho nezaměstnaných není ochotno znovu vstoupit na trh práce kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům nebo nutnosti péče o děti.  Vliv má také navýšení podpory v nezaměstnanosti až na 300 dolarů týdně, což nijak nemotivuje pracovníky s nízkopříjmových skupin k návratu na trh práce. To by mělo však od září polevovat, jelikož platnost nouzových dávek v nezaměstnanosti skončí a školy se znovu otevřou.

Mnoho pracovníků, kteří byli v loňském roce dočasně propuštěni, udržuje se svými zaměstnavateli neformální dohody. V případě potřeby je možné takové zaměstnance znovu rychle najmout, což by umožnilo velmi silný růst zaměstnanosti.

 

Dlouhodobá rovnováha je stále nejistá

Před koronakrizí byly rozvinuté ekonomiky v zajetí sekulární stagnace, která byla výsledkem vysoké úrovně plánovaných úspor, nízké chuti investovat a vysoké poptávky po bezpečných aktivech v portfoliích.

Důležitým důsledkem tohoto stavu věcí byla nízká úroveň ekvilibria výnosů amerických státních dluhopisů. Pokles rovnovážné úrovně výnosů státních dluhopisů představuje problém pro centrální banky, jejichž schopnost stlačit skutečné reálné výnosy pod jejich rovnovážnou úroveň se tím snižuje, což může časem vyústit až v pokles inflačních očekávání. Aby Fed tato očekávání vykompenzoval, přijal strukturálně více holubičí politiku a zavázal se nezpřísňovat měnovou politiku, dokud nebude obnovena plná zaměstnanost.

K posunu ekonomiky k lepší rovnováze se také začala aktivně používat fiskální politika. Obavy z dopadů na poměr dluhu k HDP podstatně ustoupily, protože reálné výnosy byly po mnoho let výrazně pod průměrnou mírou reálného růstu. Politici si také začali uvědomovat, že růst HDP je rozhodujícím předpokladem pro dlouhodobou udržitelnost dluhu.

Trvalé uvolňování politiky může vést k růstu inflačních očekávání, naopak předčasné zpřísnění by mohlo ekonomiku zatlačit zpět k sekulární stagnaci. Tvůrci politik se proto budou muset mezi těmito riziky dobře orientovat a vývoj obezřetně sledovat. 

 

Prolomení inflačních očekávání není příliš pravděpodobné

Riziko překročení inflačních očekávání stále považujeme za marginální. Růst inflace lze připsat převážně kategoriím zboží a služeb, které byly silně ovlivněny lockdowny a následným otevřením ekonomik. Zvýšení inflace jako takové je výsledkem relativních cenových změn, které pomáhají kompenzovat výpadky v dodavatelských řetězcích. V zásadě se jedná o jednorázové události, které nemají na inflaci trvalý vliv.

Trvalý vliv na inflaci by mohlo mít zvýšení mezd, které by se posléze promítlo do zvýšení cen. V letech 2018 a 2019 se to ale nestalo, i když míra nezaměstnanosti byla nižší než 4 %, a to kvůli strukturálně nízké vyjednávací síle pracovníků. Nepovažujeme za příliš pravděpodobné, že dojde k silnému nárůstu vyjednávací síly pracovníků, dokud bude celková míra zaměstnanosti nižší než před koronakrizí.

 

Rizika předčasného zpřísňování politiky nelze ignorovat

Extrémně neobvyklá dynamika spojená s (post)pandemickým šokem a velkým množstvím šumu v datech znesnadňuje politikům posoudit, v jaké fázi se ekonomika opravdu nachází. Navigace mezi riziky prolomení inflačních očekávání a předčasného zpřísnění politiky je skutečně obtížná.

Scénář inflace by v určitém okamžiku vedl k prudkému nárůstu reálných výnosů, výprodeji rizikových aktiv a možné recesi. Jakmile však tyto vlny ustoupí, ekonomika bude mít možnost růst. Naopak návrat k sekulární stagnaci nás udrží ve světě nízkého růstu produktivity a nízkých výnosů.

Ve střednědobém horizontu však existuje jeden důležitý ukazatel, podle kterého můžeme určit, zda směřujeme k inflaci nebo k předčasnému zpřísňování. Tímto ukazatelem jsou soukromé investice. Trvale vyšší míra soukromých investic má tendenci souviset s rychlejším tempem růstu nabídky i produktivity. Snižuje tedy riziko distribučních konfliktů, a tím i inflace, protože pracovníci i majitelé získají větší část ekonomického koláče, aniž by o ni museli bojovat.